Národní divadlo, Praha

Autorská výstava "taktních" aktů, inspirovaných baletem a baletkami.

Úvodní slovo: šéf baletu ND Petr Zuska a kunsthistorik Pavel Scheufler.

ROMAN SEJKOT: "Takt je slovo mající více významů a ještě větší množství významů skrývající. Takt je základní stavební kámen hudby, vzniknuvší v šeru prehistorie. Takt je pozitivní slovo provázející slušné lidi. Akt je děj. Akt je zobrazení lidského těla a je zhruba stejně staré, jako počátky hudby a divadla. Po formální stránce jde převážně o černé siluety lidských těl, snímané v atelieru, exterieru, v posledních letech výrazně dotvářených v počítači. Tělo je výtvarné. Zdá se až neuvěřitelné, že se může stát šálkem, mísou, pohárem, ale také Hieronymem Boschem či ostrovem v oceánu."

PAVEL SCHEUFLER: "Proč se mi líbí fotografie Romana Sejkota? Protože fotografuje ženy a činí tak originálně,s nadhledem a porozuměním, a stejně tak fotografuje balet a rozumí mu. Protože jeho snímky mívají jakousi ryzí živočišnost
a jemný hravý humor. Protože je velmi osobitý; nevím o žádném jiném fotografovi, u něhož by se snoubilo umění těla v protisvětle s lehkou a vtipnou intelektuální hravostí. Bezděky se s ním ocitáme někde v prehistorii, u dolmenů, totemů, základních tvarů, kdy všechno bylo jakoby jasnější a přímější. Protože jde ve své fotografické tvorbě pořád dál a dokáže se stále obrozovat a hledat. U jeho počítačem zpracovaných aktů ani nevíme, kde začíná a končí realita. Krásné! Protože si hraje se slovy, takže názvy jeho fotografií bývají nádhernou jazykovou pastvou. Protože jako si hraje s jazykem, hraje si v počítačových modifikacích s iluzivním vnímáním, takže i samotná těla mohou být iluzí. A můžeme se ptát: Je to vůbec fotografie? Když k její ustálené definici patří záznam něčeho reálně existujícího na světlocitlivé médium? Neposunuje se zde hranice fotografie? Jistěže ano, a to je další důvod, proč si tvorby Romana Sejkota vážím." www.scheufler.cz