KOZÍ VRCH (1988) spadá do období putování po horách a obdivu k jejich fotografům (Vilém Heckel, Zdenko Feyfar, Jiří Havel). Nemohl jsem si nevšimnout, že některá pohoří připomínají ženské křivky a kdyby mi to náhodou ušlo, Miloslav Stibor by mi to s knihou Mädchenlandschaften připomenul. Kozí vrch je poctou všem uvedeným osobnostem a Jiřímu Havlovi zvláště.
WHO IS WHO (1989) není poctou umělci, ani vědci, ani pojmu či myšlence. Patří všetranné novinářce, neúnavné organizátorce a historičce fotografie, Daniele Mrázkové. Když dílo spatřila, s radostí se optala: Romane, máte další? Smutně jsem odvětil, že ne. Byl jsem tehdy reportážní a dokumentární fotograf s ambicí vyhrát World Press Photo, s uměním jen koketující. Daniela viděla akt, erotiku, dokument a umění pohromadě. Dokonce v národní trikoloře. Směrem Jana Saudka a Vladimíra Židlického (malířské zásahy do fotografie) jsem dále nepokračoval.
RAIN RAIN IS COMING DOWN, RAIN RAIN... (1990), je potřeba si poslechnout tuto píseň k porozumění obrazu. Jde samozřejmě o parafrázi a nadsázku. Fotografie je poctou hudbě, textu, harmonii, optimistické erotice, bylo mi šestadvacet. Mnoho mých děl vzniklo vlivem hudby. Nikoli pouze té klasické. Originální obraz je lepená fotomontáž ze 111 srdcí pršících na penis. Může vyvstat dotaz ohledně ceny díla jako u Absolutní pasti. Originál je pouze jeden a je nejdražší. Proto jsou rozdílné ceny originálu a autorské rozmnoženiny.
ABSOLUTNÍ PAST (1990) patří kunsthistoričce Anně Fárové. I ona mne znala, jako D. Mrázková, do roku 1990 jen jako dokumentárního fotografa (Listopad 1989). Metrovou koláž jsem dovezl metrem na Národní třídu na výstavu Česká symbolika. Chartistce bylo jasné, že se svobodou slova a byznysu k nám vtrhne i svoboda sexuální. Svoboda je nedělitelná. Obraz je inspirován dílem Zahrada rajských potěšení Hieronyma Bosche, jeho střední částí. Dvě boční křídla oltářového obrazu zůstala dosud nerealizována. Koláž je jedinečným nezfalšovatelným uměleckým originálem i sociologickým dokumentem doby.
2/9
