Když je člověk mladý, tak neví, co to pocta někomu (něčemu) je. Přirozeně. Až s ubíhajícím časem začneme oceňovat přínos všech těch lidí, kteří tady žili před námi, stovky a tisíce let. Teprve když se sami pokoušíme o tvorbu něčeho, co možná poslouží i za pár let, uvědomíme si dílo našich předků. Ne každý si to uvědomí, není každému dáno vzdát hold, napsat děkovný text, složit oslavnou ódu, vytesat z kamene pomník, ale to nevadí. Stačí si to uvědomit a tiše vzpomenout.

Za 40 let jsem (ne)úmyslně vytvořil stovky poct. Sběratelské portfolio TRIBUTE je poučeným výběrem, obsahuje ty první i poslední. Obtížně vznikají pocty "na přání, na zakázku". Složit někomu hold je vysoce osobní záležitost. Až při tvorbě nového díla si uvědomím, komu za to vděčím, nebo s jakou osobou je dílo svázáno příběhem, vzpomínkou. Nevyřčenou otázku vidím viset na vašich rtech, kde je pocta rodičům, rodné obci, škole, ženě a ženám vůbec? Odpověď je snadná. Je skryta ve všech dílech současně, nikoli jednotlivě. Pokorně děkuji.

Nepsanou povinnost vzdát někomu hold, jsem prvně pocítil v roce 1982 u fotografie JABLKO. Jde o dívčí akt s jablkem položeným na bříšku. Za socialismu bylo těžké fotografovat a vystavovat akty. Příliš odvážný fotograf mohl dostat i paragraf a jít sedět za tvorbu a šíření tzv. pornografie. Bylo mi 18 a musel jsem udělat školní úkol. Neměl jsem modelku, babička se mi zdála nevhodná a máma je máma, že? Dodnes slyším smích spolužaček, domácí úkol, no jasně... Konečně se jedna smilovala s tím, že zůstane po celo dobu fotografování v teplákové soupravě. Apple Face (1975) Sama Haskinse je ikonická fotografie a prof. Ján Šmok, ženský gurmán známý trháním nepovedených fotografií a výrokem o nejlepším příteli fotografa (odpadkový koš), ji znal. Strachy jsem omdléval, když jsem měl představit Jablko, padal pod stůl, ale uznal mi ji se slovy "Sejkot, na to se dá docela koukat"! Já následkem toho všeho žádný další akt léta neudělal. Jablko je poctou Haskinsovi a Šmokovi současně.

 1/9