Za socialismu bylo možné pod zástěrkou konstruktivní kritiky tepat nešvary doby. To se mi líbilo, fotilo se to samo, už jsem byl v Praze, která padala turistům na hlavy, nešvary byly všude, chtěl jsem se stát fotoreportérem, ale ouha, přišel školní úkol: Akt. To byla taková pěkná věc spojená s paragrafem za tvorbu a šíření pornografie s odměnou dvou let natvrdo a s naprostou libovůlí orgánů SNB, co prohlásí za pornografii a co za umění. Profesor Šmok při přednášce promítl světoznámé akty a na závěr prohlásil, abychom za měsíc přinesli něco podobného. Hmmm! Kde asi seženu modelku? Babička už byla po smrti, druhé babičce táhlo na pětaosmdesát, maminka sice byla čiperná čtyřicátnice, ale sestru jsem neměl. Dodnes slyším smích spolužaček: "Akty jako školní úkol? Jasně to známe!"  Nakonec se jedna obětovala a vzniklo "Jablko". Šmok byl znám jako ženský gurmán a postrach všech studentů fotografie s heslem "nejlepší přítel fotografa je odpadkový koš". Při odevzdávání prací se pomalu podle abecedy šinul ke mně a cestou trhal špatné fotografie. Byl jsem strachy pod stolem, když nečekaně pravil: "Sejkot, na to se dá docela koukat!" Byl jsem šťastný a následujících 5 let se aktu nevěnoval. Než ke mně přišel ateliér, s ním ženy, ale to už je na další vyprávění… :)

Ještě za socialismu bylo "Jablko" oceněno a vystavováno na strakonické mezinárodní fotosoutěži "Žena". Po 37 letech byl můj první školní akt "Jablko" zakoupen do soukromé sbírky. Chvilku to, na rozdíl od pozdějších prací, trvalo, ale stalo se a plyne z toho poučení: "Tvořte, vytrvejte, nezoufejte!"