Za socialismu nebylo zboží na pultech ani pod pulty. Když jsem chtěl za peníze vydělané vysvědčeními a na brigádách koupit sovětskou jednookou zrcadlovku Zenit EM za 1.300,- Kčs, obtelefonovával jsem z Vodňan všech několik obchodů drogerie a foto-kino v okolí Vodňan (Prachatice, Budějovice, Písek, Vimperk). Gymnaziální Strakonice jsem si hlídal častým osobním otravováním prodavačů. Přesně už jsem věděl, kdy bude nové zboží. Po mnoha měsících marných telefonátů se z Vimperka hrdě ozvalo… "ano, máme, dostali jsme 1ks!" Ztichl jsem úžasem a radostně vykoktal… "děkuji, za chvíli jsem u vás." Z Vodňan do Vimperka to je pěkných pár kilometrů přes kopce, rodiče doma nebyli, žádný autobus ani vlak nejel, byly prázdniny, tak jsem skočil na Esku bez přehazovačky a vyrazil. Za dvě hodiny jsem ho měl, šťastně se v dešti vrátil, znaven a smáčen si uvařil medvědí mlíko, usnul a probudil se druhý den v poledne, tři hodiny po odjezdu školního zájezdu do kamsi. Kupodivu mne nikdo neplísnil doma ani ve škole. Ani za to medvědí mlíko. Recept znáte?

Vysněný fotoaparát třímám hrdě v pravici. Jsem ten malý uprostřed snímku, obklopen velkými spolužačkami a spolužáky. Fotografoval nás Pavel Kočovský v roce 1981.