Nejbohatší fotograf v Československu

Za socialismu koloval mezi fotografy profesionály jeden smutný vtip:
„Víte, jak se jmenuje nejbohatší fotograf v Československé socialistické republice? Nevíte? Archiv!“ Vtip má smutné pokračování: "Víte, jak se jmenuje nejbohatší fotograf v České kapitalistické republice? Archiv!" A jak se mu daří? Dobře. Překvapivě v posledních letech ještě více zbohatl. Proč? Krade se víc, než dřív.
Lze to snadno dokázat. Stačilo by, kdyby se státní úřady zaměřily na vyplácení honorářů v novinách a časopisech za Foto: Archiv. To nedělají. Jakoby to nikoho nebolí, fotograf se o užití díla často vůbec nedoví, redakce „neví“, kdo fotografii udělal, přestože autor je podepsán na rubu snímku nebo v doprovodných metedatech. Když se fotograf o okrádání dozví a redakce si hraje na mrtvého brouka, může se fotograf obrátit na advokáty a na soud. Advokáti nejsou problém. Problémem jsou soudy, které v mnoha případech jakoby hájily pozice zloděje
a okradenému vzkazovaly, neblbni, to ti těch pár korun za to stojí? Jakoby soudům nešlo o princip, že nekrást je dobro a krást zlo. Jsem zastánce Velké Listopadové Kapitalistické Sametové Revoluce 1989. S nadšením jsem ji fotograficky v Praze dokumentoval. Musíme si ale přiznat, že naše nové zákony ještě často prohrávají souboj se starou socialistickou tváří, duší a osobní fotografickou zkušeností mnoha našich soudců. Vždyť fotit je tak snadné a každá drogérka to udělá za 1,-Kč.
A digitální fotografie? Ta už je úplně zadarmo, ne? Tak jakýpak honorář?
Za fotografii? Osobní amatérská fotografická zkušenost soudce tak může získat převahu nad zákonem. Podle toho pak vypadá jednání soudů a výše přiznaných finančních náhrad! Socialistický zákon se dá změnit jedním hlasováním parlamentu v jedné sekundě. Ale co mozky soudců? Budou se muset na soudech všichni soudci generačně obměnit? Bude současný špatný stav trvat ještě dalších 20 let?

Roman Sejkot, Praha, 18.8.2005