Patřím mezi fotografy, kteří systematicky fotografují moderní tanec a klasický balet. Kdo někdy byl na něčem podobném v divadle, tak dobře ví, jaká je tam tma a že se tanečníci pohybují rychle nepředvídatelným směrem. To klade extrémní nároky na fotografickou techniku. S pevnými skly 1,4 / 50 či 1,4 / 80 se pracuje úžasně, ale tanečníci musí být přesně na dostřel. Proto využívám v případech, kdy je tanečnice vzdálena 20m a za 2s je u vás na 1m, např. na Nové scéně Národního divadla, superzoomy. Zvláště v případě, když vím, že se představení nebude opakovat.

 

Zdálo by se, že superzoomů jsou spousty, ale v uvedeném segmentu objektivů jich bylo v posledních letech v ČR na trhu jen pár. Pro tělo Nikon měl dva objektivy Nikon, asi dva Tamron, asi dva Sigma a tím to končí. Se Sigmou jsem neměl čest pracovat, protože Nikon s Tamronem byly skoro vždy v některých parametrech lepší, nebo byly na na trhu dříve.

 

Když to shrnu, mohu hovořit o zkušenostech s pozorováním zobrazení z objektivů: 1) Nikon, AF Nikkor 28-200/3,5-5,6D. 2) Tamron, AF 28-300/3,5-6,3. 3) Nikkor AF-S 28-300/3,5-5,6G ED VR. Pozornému čtenáři neuniklo, že všechny jsou autofokusové a poslední dva se systémem omezení vibrací. S tím dokonce jako první na světě přišel na Photokině 2008 Tamron. S radostí jsem jej koupil a užíval. Až za dva roky, po Photokině 2010, přišel Nikon s podobným objektivem a nastalo zvažování, co je lepší. Nikkor 28-200 se na trhu objevil asi v roce 2002, stál skoro 30.000,-Kč- Po několika málo letech zmizel z výrobního programu bez náhrady. Jeho handicapem bylo, že neměl VR. Až po dlouhých 8 letech se objevil nástupce s VR a delším zoomem, který stojí přes 20.000,-Kč. Ale ani tak Nikkor 28-200 není špatný, jak můžete vidět  na lince: http://www.sejkot.com/detail_galerie.php?id=144&id_cat=70. V roce 2002 fungoval s Nikonem D1 a teď  s Nikonem D800. Digitální fotoaparáty přicházejí a odcházejí, objektivy zůstávají? 

 

                                                   1/3