Odvrácenou stranou Života je Tma. Nic. Smrt je hranice mezi Světlem a Tmou. Na druhé straně je nicota. Nemá smysl si nic nalhávat. Jistě se lépe žíje s vědomím, že po Životě ještě něco přijde. Že smrtí život nekončí. Kéž by... Má osobní zkušenost je taková, že nepřijde nic. Že bude jen tma a nevědomí. Nicota. Kéž by to byla aspoň Nula, hranice mezi kladnými a zápornými čísly...

 

Ráno v 8:33 jsem bleskem zmizel ze života sedíce na židli u stolu v kuchyni. Vrátil jsem se v 8:35. Nacházel jsem se v absurdní poloze. Židle nebyla pode mnou, ale na mně, stejně jako kafe a vánočka s máslem a domácím medem z Vysočiny. Oči pomalu zaostřovaly a já přemýšlel, jestli ještě spím a tohle se mi jen nezdá. Na stole stál prázdný třídecový hrnek na kafe. Jako bych se tím kafem polil, položil hrnek, lehl si na záda, pomazal se medem a položil na sebe židli. Hmm ... Kdyby mi nebylo tak zle od žaludku, smál bych se. Odešel jsem zvracet a v 11h jsem byl fit. Obědval jsem s dětmi a kolem 15h bych už byl schopen běžet 5km.

 

Těžko říci, co to bylo. Alkohol je v tom nevinně. Naposled jsem měl pivo před 4 dny. Včera jsem uběhl asi 3km a předevčírem trochu jezdil na kole. Poslední 3 dny jsem dobře spal, takže mikrospánek to taky asi nebyl. K snídani jsem poslouchal Radio 1 a četl text o mém oblíbeném režisérovi lehce absurdních filmů Terry Gilliamovi. To byla situace z jeho filmů. Nebo to bylo z Bulgakova. "Anuška už rozlila olej…"

 

Za chvíli políbím spící děti, políbím spící ženu a oddám se spánku. Ale jen spánku. Ještě ne, Charone, tratit nebudeš ...